sk
Archeologové na pobřeží - S03E03
V zálivu Solway jsou zbytky starého mostu, šlo o viadukt, který už přes vodu nevede a ruiny končí u hladiny. I dnes by se tu nejspíš hodil, protože i tak je problém se dostat z jednoho města do druhého a je třeba objíždět. Proč už ale viadukt nestojí? Tým vypátrá, že stavba byla architektonicky překrásná a převážela se přes něj železná ruda. Stavba ale trvala dlouho a tak se to nakonec ekonomicky nevyplatilo. V roce 1881 pak viadukt poničily ledové kry. Píší o tom dobové noviny. Led poničil pontony i dráhu. Takže se musel uzavřít a oprava trvala tři roky. Kry přinesl příliv, který jim dodal patřičnou rychlost, takže mohly lámat části viaduktu. Stejně ale nebyl v dobrém stavu. V roce 1922 už byl viadukt znovu zavřený z důvodu technicky nevyhovujícího stavu. Do roku 1935 už byl rozebrán a bylo po něm. Zhruba padesát let spojoval skotské obce s anglickými. Provoz se ale později neobnovil. V Powfootu pak našli neobvyklý útvar na dně moře. Odliv ho zcela odkryl. Je z velkých kusů dřeva a připomíná kruhový bazén. Není o tom nikde zmínka ani fotografie, která by potvrdila o co šlo, ale tvrdí se, že to mohl být bazén pro děti, aby nemusely daleko do moře, když se chtěly při odlivu koupat. Tým si myslí, že mohl bazén fungovat někdy ve třicátých letech dvacátého století, proto by měly existovat fotografie. Ovšem poctivá práce v archivu odkryje, že to skutečně byl bazén, ale z roku 1889. Právě za druhé světové války se přestal bazén používat, protože se o něj prostě nikdo správně technicky nestaral. Ve Whitehavenu pak stojí bývalý Wellingtonův důl na hnědé uhlí. Dnes je vidět hlavní jáma, ale zbytek je vlastně pryč. Došlo tady totiž kdysi k tragédii. V dole začalo v roce 1910 hořet a pak došlo k výbuchu. Zemřelo při tom přes sto mužů. Oheň se rozšířil ve velkém a nedařilo se havíře zachránit, protože oheň bránil v cestě. Snažili se přes osmnáct hodin. Přežilo šest horníků. Pak se rozhodlo o tom, že je třeba jámu zazdít, protože oheň by tak neměl vzduch. Muselo k tomu dojít, jinak by tam hořelo velmi dlouho. Archivy odhalují, že důl byl plný nebezpečných plynů a objevovaly se tam zcela pravidelně. Čtyřicet devět případů se obešlo bez nehody, až padesátý výskyt znamenal pohromu. Celý výbuch rozžehla malá bezpečnostní lampa, od které chytil plyn.
Viac informáciíEpizódy
Archeologové na pobřeží - Séria 3
Archeologové na pobřeží - S03E03
V zálivu Solway jsou zbytky starého mostu, šlo o viadukt, který už přes vodu nevede a ruiny končí u hladiny. I dnes by se tu nejspíš hodil, protože i tak je problém se dostat z jednoho města do druhého a je třeba objíždět. Proč už ale viadukt nestojí? Tým vypátrá, že stavba byla architektonicky překrásná a převážela se přes něj železná ruda. Stavba ale trvala dlouho a tak se to nakonec ekonomicky nevyplatilo. V roce 1881 pak viadukt poničily ledové kry. Píší o tom dobové noviny. Led poničil pontony i dráhu. Takže se musel uzavřít a oprava trvala tři roky. Kry přinesl příliv, který jim dodal patřičnou rychlost, takže mohly lámat části viaduktu. Stejně ale nebyl v dobrém stavu. V roce 1922 už byl viadukt znovu zavřený z důvodu technicky nevyhovujícího stavu. Do roku 1935 už byl rozebrán a bylo po něm. Zhruba padesát let spojoval skotské obce s anglickými. Provoz se ale později neobnovil. V Powfootu pak našli neobvyklý útvar na dně moře. Odliv ho zcela odkryl. Je z velkých kusů dřeva a připomíná kruhový bazén. Není o tom nikde zmínka ani fotografie, která by potvrdila o co šlo, ale tvrdí se, že to mohl být bazén pro děti, aby nemusely daleko do moře, když se chtěly při odlivu koupat. Tým si myslí, že mohl bazén fungovat někdy ve třicátých letech dvacátého století, proto by měly existovat fotografie. Ovšem poctivá práce v archivu odkryje, že to skutečně byl bazén, ale z roku 1889. Právě za druhé světové války se přestal bazén používat, protože se o něj prostě nikdo správně technicky nestaral. Ve Whitehavenu pak stojí bývalý Wellingtonův důl na hnědé uhlí. Dnes je vidět hlavní jáma, ale zbytek je vlastně pryč. Došlo tady totiž kdysi k tragédii. V dole začalo v roce 1910 hořet a pak došlo k výbuchu. Zemřelo při tom přes sto mužů. Oheň se rozšířil ve velkém a nedařilo se havíře zachránit, protože oheň bránil v cestě. Snažili se přes osmnáct hodin. Přežilo šest horníků. Pak se rozhodlo o tom, že je třeba jámu zazdít, protože oheň by tak neměl vzduch. Muselo k tomu dojít, jinak by tam hořelo velmi dlouho. Archivy odhalují, že důl byl plný nebezpečných plynů a objevovaly se tam zcela pravidelně. Čtyřicet devět případů se obešlo bez nehody, až padesátý výskyt znamenal pohromu. Celý výbuch rozžehla malá bezpečnostní lampa, od které chytil plyn.
O programe
V zálivu Solway jsou zbytky starého mostu, šlo o viadukt, který už přes vodu nevede a ruiny končí u hladiny. I dnes by se tu nejspíš hodil, protože i tak je problém se dostat z jednoho města do druhého a je třeba objíždět. Proč už ale viadukt nestojí? Tým vypátrá, že stavba byla architektonicky překrásná a převážela se přes něj železná ruda. Stavba ale trvala dlouho a tak se to nakonec ekonomicky nevyplatilo. V roce 1881 pak viadukt poničily ledové kry. Píší o tom dobové noviny. Led poničil pontony i dráhu. Takže se musel uzavřít a oprava trvala tři roky. Kry přinesl příliv, který jim dodal patřičnou rychlost, takže mohly lámat části viaduktu. Stejně ale nebyl v dobrém stavu. V roce 1922 už byl viadukt znovu zavřený z důvodu technicky nevyhovujícího stavu. Do roku 1935 už byl rozebrán a bylo po něm. Zhruba padesát let spojoval skotské obce s anglickými. Provoz se ale později neobnovil. V Powfootu pak našli neobvyklý útvar na dně moře. Odliv ho zcela odkryl. Je z velkých kusů dřeva a připomíná kruhový bazén. Není o tom nikde zmínka ani fotografie, která by potvrdila o co šlo, ale tvrdí se, že to mohl být bazén pro děti, aby nemusely daleko do moře, když se chtěly při odlivu koupat. Tým si myslí, že mohl bazén fungovat někdy ve třicátých letech dvacátého století, proto by měly existovat fotografie. Ovšem poctivá práce v archivu odkryje, že to skutečně byl bazén, ale z roku 1889. Právě za druhé světové války se přestal bazén používat, protože se o něj prostě nikdo správně technicky nestaral. Ve Whitehavenu pak stojí bývalý Wellingtonův důl na hnědé uhlí. Dnes je vidět hlavní jáma, ale zbytek je vlastně pryč. Došlo tady totiž kdysi k tragédii. V dole začalo v roce 1910 hořet a pak došlo k výbuchu. Zemřelo při tom přes sto mužů. Oheň se rozšířil ve velkém a nedařilo se havíře zachránit, protože oheň bránil v cestě. Snažili se přes osmnáct hodin. Přežilo šest horníků. Pak se rozhodlo o tom, že je třeba jámu zazdít, protože oheň by tak neměl vzduch. Muselo k tomu dojít, jinak by tam hořelo velmi dlouho. Archivy odhalují, že důl byl plný nebezpečných plynů a objevovaly se tam zcela pravidelně. Čtyřicet devět případů se obešlo bez nehody, až padesátý výskyt znamenal pohromu. Celý výbuch rozžehla malá bezpečnostní lampa, od které chytil plyn.